pondělí 27. června 2011

Svátek hudby v Praze 2011 aneb pouliční hudba není žebrání!


V úterý ráno bylo ještě pěkně hnusně a tak byly na místě obavy, jak to nakonec celý dopadne, aneb jestli se v takovejch sračkách vůbec lidi budou obtěžovat ven. Když sem pak ale viděl nadšení, s jakym lidi vyrazili do ulic muzicírovat, bylo mi jasný, že by je nezastavila ani Katrina. A to počasí nakonec vyšlo parádně.

Celej den byl vůbec úžasně poetickej. I když prd poetickej, to zní debilně, prostě hezkej příjemnej, jarně-letní. Když sem na Karlově náměstí vystupoval z metra, v uších mi hrála En t'attendent od Mélanie, dovnitř pronikalo trochu toho příjemnýho slunečního světla a vzduch byl příjemně ochucenej kytkama z venku, cejtil sem úžasnej pocit pohody a když přišlo místo, kde Mélanie peckovně zařve, musel sem se zastavit a vychutnat si to se zavřenejma očima.



O svým pozitivním vztahu k Praze už jsem psal, někdy dva články zpět, tkže kdo by nevěděl, odkazuju ho tm. On se ale po úterku zas prohloubil, protože sem tentokrát pořádně objevil nábřeží Vltavy a uličky Starýho Města. Sice spíš proto, že sem se v nich ztratil, ale aspoň sem si je prošel. Objevil sem malej omšele vypadající krámek s hudebninama, kterej obýval týpek s aurou jasnýho experta (měl tam rozdělaný nějaký housle a bavil se s kámošem furt o dodávkách nějakejch nástrojů, prostě bylo vidět, že tim žije). Co mě ale rozbilo - v tom starym krámku plnym houslí, mandolín a klasickej kytar měl úžasnou ovationku, přesně tu, podle který je okopírovaná ta moje. Prostě originál, kterej ve velkejch prodejnách neseženete. A já ho objevil v úzký uličce v obchůdku jak z třicátejch let. To ale ještě nemělo bejt všechno. Existuje kytara, kterou chci snad nejvíc ze všech. Elektroakustika od Gibsona jménem Hummingbird. Dá se koupit jako Epiphone za asi 8 000, ale neni to elektroakustika a prostě neni to Gibson. Originál je strašně drahej a u nás sem ho taky ještě neviděl. Když sem se ale pořádně rozhlíd po krámku, tak tam stála. Úplně nová, nádherná, dokonalá. Překrásnej odstín červený s příjemnym sunburstem a speciální kryt pod ozvučnym otvorem s obrázkama hummingbirda. Musel sem se chlápka zeptat, jestli je to fakt vona. Byla. Cena 65 000 Kč. Řek sem, že tolik peněz zrovna u sebe nemám, že si ji asi nekoupim a on na to jen: "Tak si skočte do bankomatu.." Fakt v pohodě chlápek. Asi se divil, co za výrostka mu to slintá v krámě, ale určitě mu muselo dojít, že sem fascinovanej a že sem si i na chvíli přál bejt na jeho místě.

Hummingbird

Z uliček Starýho Města sem se nakonec vymotal a na staromáku našel Langoše, kterej byl nasranej a hladovej. Nasranej sem za okamžik byl i já, protože mi oznámil, že Jen si nekoupil jízednku a na Staroměstský stáli revizoři, takže odjel metrem pryč, zřejmě na další zastávku, ale tky možná kdo ví kam. Navíc nám přichystal nemilý překvápko, když sme zjistili, že jeho mobil a peněženku má u sebe Langoš. Jenovi samotnýmu v Praze, bez mobilu a bez peněz jsme moc šancí na přežití nedávali. Spolehli jsme se tedy alespoň na jeho genialitu a šli na Staroměstskou, kde měl bejt náš původní sraz. Jen se ale nakonec překonal. Splašil telefon od známý holky, kterou potkal, a zavolal nám, tudíž všechno v pohodě a trablům byl konec.

Tak a téď k samotné akci. Zapsali jsme se u stánku, dostali mapku a petice (který sme vůbec nevyužili) a šli si hledat fleka. Nejdířv sem chtěl na Malou Stranu, ale tam nkdo nebyl, tak sme to zakempili v parčíku na Smetanově nábřeží. Hráli sme svoje klasický oblíbený věci jako od Radiohead Idioteque, Creep, od Editors Smokers Outside the Hospital Door, An End Has A Start, od Franze Ferdinanda Ulysses a pak Faust, Midas and Myself od Switchfoot, která se nám zatraceně povedla. Všude kolem bylo plno dalších muzikantů, který sme ale moc neregistrovali. Já jen dal ještě před tím dvojici týpků 20ku, páč se mi fakt líbili, ale jinak interakce pramalá. Jen nějakej kytarista se k nám na chvíli přidal a když zjistil, že nic z toho, co hrajem, nezná, tak se vymluvil, že musí na záchod a už se neukázal.



Co mě osobně trochu zklamalo, bylo, že po nás nějaký bezďáci chtěli zahrát Aerosmith, ten cizí týpek s kytarou zas prej jako žere Bon Joviho a Bryana Adamse a vůbec sem nezaznamenal cokoliv, co by nějak vybočovalo z českejch standardů a stereotypů. Na podobných poměrně alternativních akcích se vždycky najde početná skupina takovej těch folk/etno/hippie zevláků, pak nějaká klasika, cikánská hudba apod. Takovej ten indie styl, nebo prostě jen něco čistě akusticko popovýho a rockovýho, to prostě skoro nepotkáte. Jediná věc opravdu mně blízka byli ti kluci, co si ode mě vysloužili dvacku. Ti měli ten správnej zvuk, i když to bylo i tim, že měli elektriku (nevim kde vzali elektřinu, asi meli kombíčko na baterky).

Na druhou stranu ale jak sem řek - nadšení a zápal, se kterym se lidi chopili šance zahrát si konečně v tý zkurvený hudby prostý Praze, bylo milý a nakažlivý. Jindy striktně zakázaná činnost se rozlezla po uličkách Starýho Města jak ta plíseň a ukázala lidem, že pouliční umění jednak není nic špatnýho a jednak se nejedná o žebrání. Právě naopak - ve správný míře je to skvělý zpestření pouličního ruchu. I my jsme po nějaké době hraní zamířili na staromák, zabrali schody do nějakýho kostela, otevřeli pouzdro na kytaru a čekali. Nic nepřišlo, ale to bylo určitě tim, že sme byli daleko od cesty!!! No dobře a možná sme nehráli nic moc. To ale nic nemění na tom, jak úžasně zábavný to bylo. Ačkoliv objevily nějaké ty neshody ohledně songů a tak, užil sem si to a ostatní dva členové expedice sto pro taky.

Tudíž zhodnocení celé akce: Tak především skvelej nápad. V Praze je oficiálně zakázaný pouliční hraní a sehnat si na to povolení je strašně složitej proces. Navíc ho můžou dostat jen občané ČR, takže prostě "cizinci, fuck off, pozdravuje vás česká vláda." anebo spíš "všichni hudebníci, fuck off. opět zdraví vaše vláda". Navíc i přes moje stížnosti výše byla postrost stylů obrovská. Když sem koukal na videa a fotky z akce, nestačil sem divit. Až je mi líto, že jsem toho naživo neviděl víc.

Na afterparty jsme bohužel nedorazili, museli jsme domů. Stejně se prej nějak moc nepovedla, takže nevadí. Celkově fakt za dlouhou dobu nejlepší výjezd mimo Bolku a hudební zážitek. Příští rok jedem znova. A tentokrát už s pořádným kloboukem!

Žádné komentáře:

Okomentovat