středa 28. září 2011

The first 64 hours of Harcov and TUL

Těžko rozlišit mezi zajímavym a nezajímavym, takže tak nějak napíšu všecko, co chci a co bych stejně musel lidem psát na pitomym věčně pokaženym FB chatu. V neděli jsem po prochozenym a prohranym sobotním večeru (Plantážníci akusticky v ulicích) vstal o dost pozdějc, než jsem předtím plánoval, a tak se iluze o tom, že bych snad moch na koleje přijet brzo a zabrat si nějakou fajnovou postel, velmi rychle rozplynula, nejvíce pak poté, co jsem zjistil, že můj odvoz (táta) chce ještě sekat trávu. Na místo jsme tak dorazili tradičně za pět dvanáct a já vyfasoval přistýlku, která děsně vrže, až je člověku blbý se v noci převalovat. Naštěstí se nám podařilo se do Liberce dostat v trojčlenné sestavě já, Jen, Langoš, což už samo o sobě zaručuje pohodu a zábavu a tak by mi bylo úplně jedno i kdybych musel bydlet na hajzlu a spát v kalužích moči.


Samotný koleje a přilehlý prostory sou hrozně fajn, protože se tam neustále pohybuje velký množství lidí zahrnujících cizince (rusové, španělé, hispánci, číňani, ...), známý až hodně starý známý a samozřejmě spousty hezkejch holek. Na vysedávání u piva je tu hromada hospod a barů a i naši diskantští spoluobčané tu najdou azyl třeba v Zanzibaru a v "Esku". První večer jsme taky většinu zdejších podniků prozkoumali pod vedením již ostříleného harcováka Elendilose, zvaného Santose a taky jsme podle toho taky dopadli. Debaty o uspořádání světa a smyslu života se táhly hodně dlouho a ještě někdy před třetí ráno jsme stáli před mezinárodním blokem F, kde bydlí Langoš a rozebírali nějaký nesmysle. Ranní vstávání v 7 pak bylo nehorázný peklo a celej den sme byli totálně mrtvý a nepoužitelný, jen naše učitelka anglický fonetiky z Británie, která byla celkem vtipná, mě vyburcovala k nějaký akci, když mě donutila řvát na celou třídu "So goooood..." jako příklad dlouhé samohlásky "ú". Celá ta hodina byla ujetá už jen tím, že se vůbec odehrála, protože rozebírat fonetiku mně osobně přijde ujetý a zbytečný a působí mi to poměrně slušný muka, zvlášť, když člověk dorazí pozdě a zbyde na něj jen první lavice. Navíc holky za náma automaticky a dychtivě pálily odovědi na otázky typu "kolik máme samohlásek v češtině" apod. Já osobně sem o tom neměl páru a začal sem si je teda jako počítat a ony okamžitě řvaly "Pěěěěěěěěěět!!!!!! Uoooooooooooh!!!!" (No okej, tak drsný to nebylo, ale rozhodně to bylo strašidelný). Po tomhle ujetym cvičení jsme radši následující přednášku na naprosto identické téma raději vynechali, což se nám ale vymstilo, protože den poté jsme naši učitelku potkali a ta naší zbrkle vypálené výmluvě, že jsme se zasekli v dopravní zácpě asi určitě nevěřila..



Ten den jsme žádný divoký aktivity neprovozovali - já osobně jsem po neděli nechtěl alkohol a hospodu ani vidět. Problém je, že na koleji se fakt asi nedá jít spát dřív než v jednu, protože její obyvatelé rádi do noci provozujou různý aktivity. Všichni naši spolubydlící jsou takřka pořád nalezlí u kompů a něco pařej. Nejhustší je Pavel, kterej je vůdce nějakýho velkýho herního klanu a každej večer do půl jedný spravuje své statky a hlavně tanky, o které v jeho hře jde. Už jsem si na jeho rozkazy a pokřiky zvyk, je to vlastně docela roztomilý, ale když tam pořád někdo svítí a hlučí, nezbejvá vám, než si našťavit iPod a usínat za zvuků hudby. Asi taky budu do jedný pařit na kompu, abych se s nima sladil.


Druhej den byl o dost lepší. Celkem sme se i vyspali a až na úmorný běhání po budově S a hledání učebny to byla hrozná pohoda. Pořádně jsme se sesznámili s jednou fajn holkou a jejím klukem, který sou dost sympatický a poslouchaj dobrou muziku (Libertines, Babyshambles, Radiohead). Jinak sme ten den ještě absolvovali další dvě hodiny, který nám tak nějak poodkryly, jak to bude s naším vzděláváním vypadat a moc nadšenej sem z nich nebyl, protože se v tý anglině a češtině budem fakt nehorázně babrat a pitvat a to je přesně to, co nemusim. Navíc sme si samozřejmě nic nezapsali a už sme profláklý coby největší lemry a samotéři veškerý aktivity. I když to poslední zmíněný - na to sem spíš pyšnej.

Včera sme chtěli už odpoledne odjet, ale nakonec sme se rozhodli zůstat, protože co doma a atmosféra kolem naznačovala, že se schyluje k zajímavýmu večeru. V úterý se měla konat uvítací akce, jelikož ve středu, tedy dnes, je volno a tudíž mohou lidé vyspávat opici. Ani sme toho moc nedělali, jen na chvíli zašli posedět a já strávil fajn večer poflakováním se po areálu s Wild Rose. Pak už jen blbnout na koleji a spát a ráno samozřejmě zaspat, vyletět z postele, hodit na sebe nějakej ten hadr a nemytej nečesanej pádit na bus domu. Ten sme nakonec stihli a tak sme doma a sbíráme energii na blížící se opravdovej studentskej tejden. Yea.

Musim říct, že se mi na Harcově fakt hodně líbí. Poflakování se s kamarádama, vysedávání po hospodách, akustický hraní na střeše, na balkónu či na lavičce před kolejema, velmi řídce zaplnený rozvrh. Jo, je to fajn.

2 komentáře:

  1. sem tam nějak přeházený písmena. jinak dost zapáleně napsáno, zajímavé, budovy mi připadaj jak 1984, podle těch písmen - ya know. jsem zvědav, až vás někdy navštívím a jsem rád, že nechybělo mocné uoh.

    OdpovědětVymazat