středa 28. prosince 2011

Filmy roku 2011

Rok 2011 se, co se filmů týče, rozhodně vyvedl. Já sám jsem si ho dokonce užil o něco víc, než ten předchozí, který sice nabídl bohatý oscarový souboj, málokterý film mě ale opravdu oslovil a většina z nich, ač velmi povedených, se mě nikdy doopravdy nedotkla. Nejvíce se to podařilo originální komiksovce Kick-Ass a Boylovým 127 hodinám, které se jednak trefily do mého vkusu a jednak přidaly i něco navíc, ať už mnou vřele vítanou absurditu a příběhovou košatost či silné emoce a prvotřídní herectví.

Letos možná nebylo tolik horkých adeptů na zlatou sošku a většinu z nich jsem ani neviděl (i když jediné, co mě láká, je Černobílý svět a pak Válečný kůň, třeba na Clooneyho a jeho děti moc zvědavej nejsem), přesto jsem já rozhodně bídou netrpěl a měl jsem v kině štěstí na spoustu velmi zábavných věcí. Tady kousek níž mám seznam filmů s nálepkou "2011", které mě zaujaly asi nejvíc. Není žádné jiné kritérium, než můj subjektivní zážitek, najdete tam obyčejné komedie i filmy s (možná) většími uměleckými ambicemi. Každej z nich mě bavil a každej rozhodně doporučuju.

1. Warrior
2. X-Men: První třída
3. Drive
4. 50/50
5. Zrození planety opic
6. Zdrojový kód
7. Exit Through the Gift Shop
8. Zelený sršeň
9. Harry Potter a Relikvie Smrti, část 2
10. Bláznivá zatracená láska

Největší zklamání: Vyměřený čas
Guilty pleasure: Kovbojové a vetřelci
Největší nuda: Světová invaze



O Warriorovi jsem už psal docela podrobně, byl sem z něj unešenej, dojatej a pohnutej jako už hodně dlouho z ničeho ne. Právě on je tak samozřejmě filmem roku, tím nejlepším, co podle mě letos dostali lační diváci k dispozici. Pokud jste ještě nečetli moji recenzi, udělejte to :-P

Tak a nebýt Warriora, asi by to vyhráli sympatičtí X-Men, kteří byli rozhodně největší peckou první půlky roku a Matthew Vaughn si tímto mimořádně chutným a promakaným retro nářezem definitivně upevnil pozici v mojí režisérské top trojce. Navíc jsem si konečně pořádně všiml Michaela Fassbendera, jehož jméno se pomalu ale jistě stává velkým a podobně jako loni o Natalii Portman o něm teď slyšíme možná až příliš často. Přesto jsem si ho v X-Men zamiloval a s Jamesem McAvoyem vytvořili opravdu zapamatování hodnou dvojici.

Drive. Drive je pro mě hodně kontroverzním snímkem, ale jeho kvality přeci jen došly i cynikovi, jako jsem já, a když se teď ohlédnu za uplynulým rokem a zamyslím se, co mě opravdu hodně dostalo a rozvibrovalo každý můj nerv, vybaví se mi po Warriorovi právě Drive. Pomalu plující látka s mlčenlivým Ryanem Goslingem a temným techno soundtrackem si po právu zaslouží přívlastek "strhující" a s postupem času nejspíš získá i ten kýžený "kultovní".

50/50 jsem viděl teprve včera, ale to je úplně jedno. Uznání si zaslouží, protože je tak nenápadný, nevtíravý a přitom skvěle natočený. Jak to taky může vypadat, když sedmadvaceti zjistíte, že máte rakovinu? Adam a Kyle vám to ukážou. Joseph Gordon-Levitt a Seth Rogen sice oba hrají takřka stejně jako ve svých předchozích snímcích, hlavně první jmenovaný jakoby vypadl z 500 days of Summer, přesto, nebo možná právě proto, vytvořili hrozně sympatickou dvojku, která si vás získá svým humorem a svou lidskostí. A o to jde. 50/50 není žádná patetická zpověď na smrt nemocného člověka, která se snaží vymáčknout z herců co nejvíc těch "kvalitních emocí" a brousí si zuby na Oscara, není to ani žádný příběh podle skutečné události, tyhle omšelé věci v něm nenajdete. Jen čirou radost z filmu. Teda to jsem v něm aspoň našel já.

James Franco a jeho opičí přítel mi velmi zpříjemnili konec léta. Nejnovější přírůstek do "planetoopicoidního" universa je víc než kvalitní záležitosti a pokud jste touhle sci-fi vizí jen maličko políbeni, rozhodně vás potěší. Jeho hlavní předností jsou mistrovsky animovaní opi a zručná dynamická režie, díky níž se vážně nestihnete nudit. Navíc uvidíte i Draca Malfoye! (hehe)

Zdrojový kód možná nepotěší každého, ale podívat se na tuhle originální sci-fi v hlavní roli s mazákem Gylenhaalem rozhodně není ztrátou času. Osobně jsem na komplikované zápletce velmi slušně ujížděl a bavil se královsky. Nezměnilo to můj pohled na film a nestalo se to mojí srdcovkou, ale tu hodinku a půl se Source Codem jsem si zatraceně užil.

Jo jo, Banksy. Je to prostě borec a nikdo se se mnou o tomhle asi hádat nebude. Sice jsem co se výtvarného umění týče poměrně barbar, ale Banksyho si cením. U něj nejde jen o čmárání, je to především chytrý člověk na správném místě a s tou správnou dávkou zdravé drzosti. No a tímhle filmem si mě získal. Zprvu se to celé zdá být jen dokumentem o tom, co on sám dělá, ale nakonec úplně nepozorovaně a překvapivě přejde do něčeho mnohem většího, úžasnějšího. Nechci nic prozrazovat, řeknu jen, že Banksy si to prostě dal. Vystih to. Hrozně dobře. A já mu tleskám.

Na začátku roku jsem poměrně naslepo vyrazil do kina na Zeleného sršně (jo, taky jsem si ho nejdřív plet s Green Lanternem). Nikdy předtím mě moc nezaujal, mám sice rád Setha Rogena, ale obrázky tohohle filmu dycky vypadaly ujetě a podivně a nikdy mi nepřišly hodny větší pozornosti. Proto jsem potom v kině zažil poměrně příjemný šok, kdy se z velkého outsidera vyklubala překvapivě povedená absurdní fúze detektivky, superhrdinského komiksu a frašky, která opravdu skvěle fungovala. Rogen dělal přesně to, co uměl nejlíp, tudíž hrál obhroublého nadrženého nemotoru, Jay Chou překvapoval na každém kroku (a tím nemyslím jen jeho charakter) a Michel Gondry to všechno držel hezky v rukou. Navíc je tu ještě Bloodnofsky v podání sice podivně otráveného, ale stejné parádního Christopha Waltze. Green Hornet tak nakonec ukořistil mou pozornost a rozbil můj prvotní skepticismus bez většího problému. Yeah. (Btw Seth Rogen je tu už podruhý, dobře on.)

Harry Potter. Fenomén, se kterým jsem vyrůstal. Bude to už skoro dvanáct let, co jsem poprvé otevřel Kámen mudrců a začetl se. A pak už to šlo rychle. Tajemná komnata, Vězeň z Azkabanu a pak zvětšující se pauzy mezi jednotlivými díly. Stálo to ale za to, dojít až na samý konec. Jak knižní, tak filmový. Ačkoliv se na Davida Yatese snesla za poslední dva filmy poměrně velká vlna kritiky (nutno říci, že celkem oprávněně), já jsem byl spokojený. Konec možná byl podivně utnutý, ale správná atmosféra nechyběla. Ta velkolepost, ten patos. Něco obrovského končilo, něco, co mě v životě silně ovlivnilo a provázelo, a já to cejtil a byl jsem hrozně naměkko. Pro mě úžasnej zážitek a do topky poslední Potter rozhodně patří.

No a nakonec trochu romantiky. Bláznivá zatracená láska mezi všemi těmi nezávazně souložícími přáteli, kteří se letos vyrojili (Hlavně nezávazně, Kamarád taky rád, tak trochu i Láska a jiné závislosti), vyhrála coby velmi inteligentně natočená žánrovka s perfektním hereckým ansámblem a vysloužila si mé uznání. Nejsem velký fanda Steva Carela, ale tady se geniálně strefil do průniku své klasické ujeté polohy a etalonu ušlápnutého, ovšem sympatického manžílka ve středním věku. Partnerku mu dělá má milovaná Julianne Moore a velmi potěší také Emma Stone (k sežrání!) a sympaťák Ryan Gosling, který s Carelem vytvořil opravdu velmi vtipné duo. Jejich dvě roviny jsou zručně propleteny a vyprávěny a vyvrcholení v podobě praštěné hromadné rvačky, kdy jeden má pifku na druhého a druhý zase na třetího a řežou se všichni najednou, mě přimělo se opravdu nahlas řehtat, což se v dnešní době komediím příliš často nedaří. Konec je sice díky moralizování tak trochu na pěst, ale to už je fakt jen detail, kterej vám to snad nezkazí (u mě tomu tak nebylo). Tudíž, když si to shrneme, vychází nám z toho jeden jasný závěr - pokud chcete kvalitní romantiku, volte Crazy Stupid Love. Neprohloupíte.

A teď něco ke "speciálním" kategoriím. Na adresu Niccolova In Time jsem toho už namlel docela dost, vesměs bohužel negativního. Můj postoj k němu se nezměnil, pořád ho považuju za selhání a "pouze" fajn film (i když mám nad postelí plakát, holt nic lepšího jsem nesehnal). Kovbojové a vetřelci mě zase mimořádně příjemně překvapili, když místo slibované sračky přinesli svěží vítr do plachet a konstantní zábavu. No a Světová invaze to udělala přesně naopak - místo slibovaného nářezu mi naservírovala Aarona Eckharta salutujícího americké vlajce a ubíjející všeobjímající zabijáckou mimozemskou nudu. Nasrat na Světovou invazi.

A to by bylo všechno. V každém případě to byl kvalitní rok, nemůžu si stěžovat. Ještě mě asi dva letošní filmy čekají a celkem se těším. To nejdrsnější ale přijde v roce příštím, údajně nám osudném. Prometheus, Hobit, Avengers, Dark Knight Rises, Spider-man a další. Kurva to bude něco!

Žádné komentáře:

Okomentovat