neděle 6. května 2012

Budějovický majáles 2012

...aneb v Českých Budějovicích by chtěl žít každý!

Všechno o začalo, když sem na fejsbůku zahlídnul, že The Feud, britská kytarovka, co nás kdysi příjemně překvapila na RFP, hraje na Budějovickém majálesu. Takovou věc prostě nenecháte bez povšimnutí, a tak jsem si ten jihočeskej festival hezky důkladně proklepnul a zjistil, že je strašně zajímavej. Narozdíl třeba od přažskýho majálesu, kterej vsadil na profláklý věci typu UDG a Tomáš Klus, tzn. spolehlivý lep na typické obrážeče fesťáků, se v Českých Budějovicích rozhodli trochu zaexperimentovat a pozvali kapely rozhodně ne tradičního ražení a často ani tuzemského původu.

Na programech jste tak mohli najít třeba zmíněné Anglány The Feud, ambientní post/art/slow/blablabla rock A Whisper In The Noise ze Spojených států, nebo indie pop Giantree z Rakouska a hromadu dalších neznámých věcí, které slibovaly přinejmenším nevšední zážitek. Já se těšil hlavně na "Feudály" a na Whisper a pak taky na to, že v tom akčním a hudebně naladěným prostředí si najdem nějakýho fleka a zahrajeme s kytarami k tanci i k poslechu (s tim tancem si dělám prdel).

Po anabázi v Praze, která nás stála hodinu drahocenného času a Elendilose Santose koncert Zrní, jsme se konečně napojili na trans sibiřskou magistrálu na jih a obklopeni green fields of bohemia a příjemným jarně-letním sunshinem jsme si to vesele šinuli do Budějic. Tam jsme dorazili tak akorát, abychom ještě stačili zaparkovat a stihnout The Feud. Město bylo krásný, všude plno nadšenejch lidí, stánků a piva a zapadající slunce to všecko barvilo do sytě žluta, takže poetika na nás cákala ze všech stran.

Na "Fjůdech" moc lidí nebylo, takže jsem se snadno procpal docela blízko ke stagi. V paměti jsem měl jejich dva roky staré vystoupení z Rock For Peoplu, kde zněli pěkně kytarovkově, takže jsem očekával víceméně to samé. Pravda byla ale bohužel trochu jinde. Jejich nový songy maj v sobě tunu prdících přebasovnejch efektů a  i když to naživo zní slušně a je to nářez, nemoch sem se ubrnánit pomyšlení, že ta muzika je celkově bezduchá, v podstatě dělaná jen na co největší lajv pařbu. To samozřejmě neni nic špatnýho, zvlášť když na takový lajv pařbě jste, ale jelikož jsem původně očekával něco hudebně mi bližšího, začali mě The Feud asi po půl hodince celkem nudit a mé mínění o tomhle ostrovním mladickém triu hodně kleslo. Show to byla nicméně energická a tak jsem si aspoň slušně zapařil a naladil se. A taky už vím, že na příště je můžu klidně vynechat.

Hned po nich jsme podnikli speedovatej přesun do stanem zastřešené scény, kde už začali hrát A Whisper In The Noise. Jejich cédo mě niak zvlášť nepřesvědčilo a opravdu s mi od nich líbil akorát cover Dylanových Times They Are A-Changing a pak ještě jeden song, co byl na stránkách majálesu. Čekal jsem proto jen fajn show, která mě v nejlepším případě nebude nudit. To jsem ale ještě nevěděl, že mi Whispeři přichystali zážitek o tisíc levelů výš. Na koncert ve stanu zvolili parádní setlist složený takřka ze samých táhlých intenzivně melancholických kusů, které v tom nevelkém prostoru navodily hrozně silnou emotivní atmosféru. Tu navíc podporovaly krásné světelné hrátky s motivy slunce, takže já osobně byl naprosto zhypnotizovanej celou dobu. Za poslední čas byl tohle rozhodně nejlepší hudební zážitek a opravdu milý překvápko.

A to bylo vlastně z kapel všechno. Po dvou pivech a devadesáti procentech hnusný klobásy (zbylých deset skončilo v řece, snad se ryby poměly) jsme se rozhodli využít krásných kulis Českých Budějovic, které mezitím vyměnily svit slunce za uhrančivou žlutou záři pouličních lamp, a vytáhli jsme z auta kytary, že si něco zahrajem. Nejdřív jsme se rozvalili na schodech místního gymnázia jménem Gymnázium a tam odehráli prvních pár songů, přičemž jsme získali jednoho fanouška, který byl totálně mimo a řikal cosi o tom, že před 23 hodinami plaval v řece atd. Pak odběhl a my se přesunuli, protože od stagů k nám doléhal hroznej bordel. Tentokrát jsme zastavili v nedaleké uličce, velmi úzké a celé kamenné. Tam to vypadalo úplně božsky a hrálo se tam ještě líp. Navíc jsme před sebe drze položili pouzdro od kytary, že nám třeba někdo hodí desku dvacku, takže motivací hrát bylo hodně (hlavně ty prachy samozřejmě).


Bylo to dost fajn, hráli jsme The Scene od Jamese Harriese, která je teď na špici hudebního žebříčku "Stanley and Yen", klasickou Idioteque a různý další věci, jak to přišlo na mysl. Po chvíli se u nás zastavily dvě milé dívky a chvíli nás poslouchaly, přičemž přihodily i nějaké ty mince. Jejich pozitivní přijetí našeho skřehotání mě upřímně potěšilo a byl jsem tudíž rád, když se pak ještě vrátily a zůstaly takřka až do konce. Dále se stavil sympatický cyklista a pár dalších a občas někdo jen tak prošel, zběžně si  nás poslech a hodil něco do kufru. V duchu jsem začal Budějovice a celý majáles silně velebit, protože tohle mě fakt bavilo - konečně jsme hráli venku na ulici a někoho to dokonce zaujalo. Když jsme se pak přesunuli k mostku přes malou říčku, publikum se ještě rozrostlo. Docela jsem se styděl, ale vždycky, když sem našel odvahu podívat se posluchačům a posluchačkám do očí, tak se usmívali, nebo se přinejmenším netvářili znechuceně, což mě uklidňovalo. Jeli jsme fakt docela dlouho, až už nebylo moc co hrát a nakonec s námi zbyl pouze jeden takovej fajn týpek, který tak vyhrál soutěž o nejvěrnějšího fandu. Zval nás do hospody, ale my už jsme se pomalu chystali jet, takže jsme se bohužel nedostavili.

V každým případě to ale byl fakt parádní večer. Budějovice byly skvělý, koncerty byly skvělý, atmoška byla skvělá, hraní bylo skvělý, cesta byla skvělá, sakra, ona tahle akce opravdu neměla chybu. Heh. :-)

Foto: Pansy, Veronika Palmová, Jan Junek

Žádné komentáře:

Okomentovat