čtvrtek 2. srpna 2012

Čtyři songy Jamese Harriese

Tak jsem dnes s kytarou a kapsou nutných náhradních strun vyrazil odpoledne do Prahy podívat se na Jamese Harriese, který měl "buskovat" na Náměstí Míru. Po božím zážitku s Damienem jsem byl natěšenej na další skvělej pouličně hudební dýchánek s dalším skvělým hudebníkem.

Na místo jsem dorazil s několikaminutovým zpožděním, což naštěstí nevadilo, protože hraní ještě nezačalo. Všude byly stánky s nějakýma hovadinama a kolem se ochomýtalo pár čumilů, kteří ale nejspíš ani moc nevěděli, kam se to připletli. Byla to prostě nějaká benefiční akce na podporu plnoletých z dětských domovů, kteří hledají práci, pokud se pamatuju. Já osobně sem si představoval, že James prostě napochoduje na náměstí a začne vyhrávat, ale organizátoři to pojali spíš jako koncert, takže byl mikrofon, byly bedny a před tím otevřený futrál na kytaru jakože na peníze. Moc mi to k sobě nešlo, ale nějak sem to neřešil, hlavně, když James zahraje.


Po troše zvučení začal něčím, co jsem neznal, ale bylo to dost dobrý. On má fakt jedinečnej hlas a naživo zní výborně. Druhý song už sem znal, takže sem si i trochu pobrukoval. Škoda, že nebylo moc lidí. S Lisou, která mě po chvíli přepadla, nás tam bylo tak pět. Po třetím songu už se asi James na svém obřím podiu cítil osamělý, a tak prej jestli nechci jít k němu, když mám kytaru. Styděl sem se jako svině, ale vidina toho, že bych si s ním zahrál The Scene, byla až příliš lákavá, než abych se dal zastrašit. James byl navíc fakt milej a vůbec od něj bylo hezký, že mě pozval. Nevěděl sem, co chce hrát, tak sem prostě zíral na jeho ruku, co bude sázet za akordy. Řek, že je to "famous song" a začal hrát nějakej Ami či co, tak sem ho drtil s nim. Po chvíli se přiznal, že zapomněl, jak začíná text a tak sme hráli a hráli, zatímco ho pomalu hrabal v paměti. Nakonec se mu naštěstí rozsvítilo a já si při prvních pár slovech uvědomil, že je to Ever Fallen In Love, jen fakt ultra pomalu a o tón níž. Trochu se mi ulevilo, páč ten song umim a tak jsem se aspoň nemoch tolik ztrapnit. Vlastně to bylo dost fajn. Ale jen chvilku.

Po tomhle čtvrtém songu totiž James oznámil, že bude muset skočit, páč v půl pátý začíná tady v kostele mše a musí bejt klid. Přišlo mi to pěkně idiotský, ale nedalo se nic dělat. Do stánku vlezla nějaká ženská, jejíž xicht znám z televize, ale vůbec nevim, jak se jmenuje, zařvala slavnostně "James Harries!" a umělec se odklidil stranou. Já ale hlavně doufal, že se taky odklidí na lavičku a zahraje si s náma, ovšem Mr Harries se k tomu moc neměl, naopak to vypadalo, že by rád celou akci zabalil. Kváknul ale něco o tom, že po mši v šest přijde, tak jsme řekli OK a šli si zatím zahrát sami.

Rozjeli jsme opodál Damien Rice & Lisa Hannigan revival, který jsme provozovali asi hodinu a bylo to dost fajn, hrálo se hezky, příjemný počasí, prostředí a ani to neznělo špatně, hlavně když jsem nezpíval já. Když pak na kostele odbila šestá, nakráčeli jsme zpátky ke stánku, který nás ale nepotěšil, jelikož byl plný (dvou) techniků, kteří uklízeli aparaturu a řekli nám, že James Harries šel domů. Bylo to fakt vtipný. Před takovým megakoncertem by se musel schovat i Michal David.


Byli jsme docela naštvaný, ale nedalo se nic dělat. Rozhodli jsme se, že zamíříme pěšky směr centrum a ještě si pak zahrajem. Zamířili jsme ovšem směrem od centra, což naštěstí vyšlo najevo poměrně záhy, když jsme místo k Muzeu došli na na Jiřího z Poděbrad. Stejně to ale nevadilo, protože bylo celkem hezky, chodilo a povídalo se příjemně a ani jeden z nás nikam nespěchal. Nakonec jsme si zahráli ještě na Václaváku, kde nás dokonce sem tam někdo možná i zaslech.

Z Prahy jsem nakonec odjel v čtvrt na deset, což byl docela skluz oproti plánované sedmé hodině, ale nakonec sem byl rád, protože to byl fakt příjemně strávenej den, možná bylo i dobře, že James zdrhnul, páč my sme stejně hráli tisíckrát líp! Heh.

4 komentáře:

  1. aneb jak spontánní hraní drtí organizované akce :)

    OdpovědětVymazat
  2. A žes nenapsal, tohle bych si poslechla ;)
    Tyjo, mně dělá problém improvizace, já bych to tam (s basou) určitě strašně srala, klobouček :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já nevěděl, že by ses takhle vláčela do Prahy :) Holt příště ;)

    OdpovědětVymazat