středa 26. září 2012

Bloc Party, Amanda a best last gig ever

Ve čtvrtek jsem jel do Prahy na zápis. Těšil sem se na tu cestu, jelikož v buse jsem měl naplánovanej konečně první poslech nového alba Bloc Party. Na to, že sem ho měl od soboty, docela fail, ale bez sluchátek to nejde a repráky notebooku nedělaj justice žádný hudbě, natož ještě hudbě toužebně očekávaný. No, co k němu říct, velkej komplexní názor vyplodím za nějakej čas, až se s albem víc sžiju, ale zatím aspoň napíšu, že je lepší, než všichni řikali, ale pořád horší, než já sem čekal. Nebo spíš doufal. Což je ale pořád výhra. Trochu smutnej je pak fakt, že ten samej den sem taky zakusil nového alba paní Amandy Palmerové a bavilo mě víc než Bloc Party. Což sem rozhodně nečekal, zvlášť po jejím posledním počinu, ze kterýho se mi líbí jeden song a to navíc cover.

Ještě sem se ani nedostal k novým The xx. Nějak nikdy nebyla nálada. Zato noví Mumfordi dost válej. Neni to vůbec nic objevnýho, ale ten starej dobrej recept s tunou božích nástrojů pořád šlape a mě to baví. Těch novejch alb je teď fakt mraky a je to vlastně dobře, protože začínám bejt nepříjemně zasekanej na starejch věcech a je to poměrně dost stereotypní.

Včera po dlouhý době jsem měl opravdu volnej den. Po půlroce nicnedělání, válení se doma, ježdění do Liberce a celkovýho zevlingu mi začátkem srpna nastoupil novej režim. Režim v nejmenovaném obchodě, který rozčlenil můj život na dny zasvěcené jemu a dny zasvěcené všemu, co jsem díky těm prvním nestíhal. Ale vlastně to bylo fajn. A i dost zajímavý a vtipný. O tom obchodě fakt už dlouho chystám článek, možná se na něj vrhnu už dneska večer, až se vrátim z pohovoru z iWorldu, kterýho se fakt děsim. Brigáda v prodejně apple hračiček je totiž fakt dream job, když to trochu přeženu, a nechci to posrat. "Jaké jsou vaše negativní vlastnosti?" "Jsem příliš pracovitý a perfekcionistický." Tak tohle snad neřeknu.

V sobotu jsem poprvý hrál svoje česky psaný songy před lidma. Zprvu se to zdálo jako fajn nápad, ale jak se to mé grandiózní vystoupení blížilo, začínal jsem si čím díl víc nadávat do idiotů, že sem se do něčeho takovýho nechal navízt. Naštěstí to vyšlo. Dav složený z přátel, známých, neznámých a dalších lidí měl dost ohleduplnosti na to, aby se mi smál jen před produkcí a během hraní mě dost podržel, a to i když to nebylo nic moc a většinu z nich tvořili pankáči a milovníci nářezu, kterým asi moje ublížený a utahaný fláky mnoho neříkaly. Tak či tak sem si po hraní zatraceně oddech, naládoval se pivem a bylo dobře.

No Empathy byli výborný. Pamatuju si, jak sem je před rokem viděl v Cajku a tehdy se mi zdáli "jen" jako sympatická mladistvá kapela. Všichni jsme jim věštili dobrou budoucnost a nemýlili jsme se. Jejich sobotní vystoupení bylo vynikající. Parádně vyladěnej zvuk, technicky zmáknnutý hraní a v neposlední řadě cool image. Konečně kapela, která hraje zajímavou muziku, hraje ji kvalitně a nejsou to idioti, právě naopak - Empaťaci sou sympaťáci a já si řikám, že by jednou mohli vystoupat i nad rámec našeho znečištěného okresu.

No Empathy

A po nich my. Já tradičně pučený kombo (dík opět No Empathy), Líbik zhulen, Aleš z chrchlákem, Roman s neúplným povědomím o svých basových partech. Ale byli jsme tam. A bylo to maso. Dav byl úplně crazy a i přes to, že to zdaleka nebylo naše nejlepší vystoupení, lidi řádili jako prase. Nejlepší atmoška ever, holt last gig se nezapře. Užíval sem si to. Aleš lítal jako hovado, nechával publikum zpívat za něj, Líbik přes hladinku THC bubnoval výborně, o Romanovi sem moc ani nevěděl, já to kurvil, ale nikdo to neslyšel, prostě klasika. Vyřval sem si hlasivky, v jednu chvíli sem z toho vřeštění dostal křeč někde v hrudníku či co a začal sem se dávit, pak sem zas klasicky přerval strunu a schválně si dával na čas s její výměnou. Po koncertě sem doslova padnul vyčerpáním, ale byl to fakt skvělej pocit.

Nejlepší koncert ever a vlastně hodně velká škoda, že končíme. A ani ne v nejlepším, to nejlepší by ještě rozhodně bylo před náma. Na druhou stranu sme nebyli moc schopný se sejít a hrát a tak si za to můžem sami. A já mám navíc svoje vlastní plány. Ale bude se mi stejskat. Byly to dobrý časy.

No a to je asi dost dnešním kecům. Snad se ještě večer vrhnu na článek o nejmenovaném obchodě. Pak ještě článek o BP, Amandě, The xx a možná ještě něco. No to je fuk.

Žádné komentáře:

Okomentovat