pátek 2. listopadu 2012

Amanda Palmer v Praze



Amanda Fucking Palmer konečně zas v Praze (stejně nesnášim to její prostřední méno). A zas tu je s někym jinym. Posledně to byl Webley a od tý doby si tahle ujetá ženská dala dohromady novou kapelu jménem The Grand Theft Orchestra. A když jsem slyšel její (nebo jejich) nový singl, hodně mě to vykolejilo. Synťáky a nejprofláklejší akordický postup? Amanda už definitivně a totálně nahá? W T F ? ! Jenže ono jí to vyšlo. Ta jízlivá parodie na popový songy a tradičně neurvalý textový i hlasový projev i přes to, že je tahle dáma už tak trochu na pěst, opět přinesl hodnotnou dávku nepřepaleně dekadentní muziky.

Fandové zvyklí na tradiční vůdčí klavír sice dostali místo klasického schématu řádný políček, když iniciativu ve většině songů přebraly kytary a synťáky, ale ono se ukázalo, že tenhle směr, jímž se Amanda a spol. vydali, byl zatraceně dobře zvolený. Pod slupkou nového zvuku totiž album Theater Is Evil nabízí tu starou dobrou pokleslou poetiku, jakou oplývali už The Dresden Dolls, a znamená tak v Amandině kariéře další jistý krok správným a navíc originálním směrem.

S těmihle dojmy jsme v pondělí zamířili do pražské Akropole (která se čistě náhodou nachází kousek od mého příbytku), kde se měl vytoužený koncert odehrát. Lidí tam bylo jako kráva a bylo fajn vědět, že se tam kromě nás dvou nachází i dalších pár desítek individuí, která Amandu žerou. A v tu chvíli jsme ani nevěděli, co nás vlastně všechno čeká.


Dodatečných předkapel nebylo, rozehřívací kolo totiž obstarali členové TGTO a jejich projekty či skupiny. Basák s ukulele a smyčcovým kvartetem se blýskl několika skvělými skladbami, The Simple Pleasure zase rozjeli nevázanou show plnou řevu, ujetých póz a figur a až příliš těsných legín. Byla to neskutečně sympatická banda s nakažlivým elánem a i přes mou počáteční nedůvěru si mě nakonec získali.

Obě dvě úvodní hudební čísla měla šťávu a připravila Amandě skvělou půdu. A ta ji samozřejmě využila. Naběhla na podium v jakémsi podivném korzetu sestávajícím se z několika částí a tradičním účesem i děsivým obočím a společně s kapelou to okamžitě nakopli mezihrou z nového alba. Skvělej zvuk, skvělá kapela, skvělej prostor a skvělej dav. Koncert hned od začátku prostě šlapal perfektně a takřka neměl slabé místo. První zazněly úvodní pecky z nového alba a pak už se míchalo, vzpomínalo na první solovku i na Dresden Dolls.

Můj osobní vrchol přišel s Astronautem z Amandiny první solovky, jelikož ten song zobžňuju a na živo ještě s kytarou a zbytkem kapely zněl famózně. Když Amanda vyloudila na klavíru jeho první tóny, zařval jsem vskutku jako neandrtálec. Jediný, čeho jsem v tu chvíli litoval, bylo, že nestojíme víc vepředu, kde se utvořil menší kotel. Fandové pařili slušně ale decentně, a to mi naprosto přesně vyhovovalo (hlavně při vzpomínce na zabijácký dav z Flogging Molly na RFP).


Další boží okamžik přišel s mým oblíbencem z nové placky Bottomfeederem, kdy se Amanda vydala z podia i mezi nás. Stage dive jí vyšel a my jsme mohli už jen obdivovat její speciálně ušité šaty s obří namodralou vlečkou, která během její poutě nad našimi hlavami vytvořila úžasnou iluzi možské hladiny. A celou dobu Amanda úplně v pohodě zpívala. Pak doplula, byla vytáhnuta týpkem na podium a jelo se dál.

Kapela byla vážně boží. Podium jí bylo plné a co chvíli některý její člen vyvedl nějakou hovadinu. Trhaly se dráty odposlechů, kradly se paličky a vyprávěly historky o rozbitých nosech berlínských fanynek. Několikrát si mezi sebou vyměnili nástroje a při všem působili dojmem, že se ten večer do Prahy přijeli jen trochu vydovádět spíš než zahrát regulérní koncert.

Všechny songy měly hroznou šťávu a při Grown Man Cry se u mě dostavila naprosto nefalšovaná husina a jen jsem si ji zasněně užíval. Jako přídavek pak kapela vyběhla do lóže a s banjem a basou znovu zahrála pecku Want It Back. Lidi je osvětlovali mobilními baterčičkami a bylo to fakt hrozně moc boží.


Když byl koncert u konce, Amanda i spol. se vytratili a my tam jen stáli a zírali. Zamířili jsme ještě k podiu a očumovali nástroje a pak už nás jeden z uvaděčů vyhodil, že jako budou zavírat. Vyzvedli jsme si svoje saky paky a šli strávit boží zážitek do nedaleké hospody. Nebylo snad nic negativního, co by se na adresu Amandina vystoupení dalo říct. Předčila moje očekávání a na dvě hodinky rozbila svou otevřenou nekompromisností mdlou šeď života v Praze. Pecka.

Žádné komentáře:

Okomentovat