úterý 1. ledna 2013

Muzika roku 2012



Nemám vůbec chuť na nějaký rozsáhlejší kecy, takže shrnutí hudbu vezmu velmi stručně. Vyšlo pár fajn alb, objevil sem pár fajn interpretů a užil si tunu živý muziky. Franz Ferdinand, Damien Rice, Bloc Party (podruhé), Amanda Palmer, James Harries a další. Co do koncertů to byl asi nejlepší rok. A vlastně i co se alb týče... A nejlepší jsou:

1. Four (Bloc Party)
2. Babel (Mumford & Sons)
3. Theatre Is Evil (Amanda Palmer & The Grand Theft Orchestra)


Víc to moc rozvádět nebudu. O tom, že nová nahrávka Bloc Party mi zprvu moc nevoněla a časem si mě totálně získala, jsem toho už namlel docela dost. Takže si po právu zaslouží titul "album roku". Mumfordi zase se svojí druhou plackou přinesli přesně to, co měli - nášup silně návykového mixu bluegrassu, folku a popu. Nic novýho, ale je to sakra zábavná muzika. Amanda Palmer se oproti tomu posunula do úplně nových stylů a se svojí kapelou mě překvapila a velmi potěšila silou a originalitou nových songů, kterou pak potvrdila na svém pražském koncertě. Yep.
Chtěl sem vypsat i nejlepší songy, ale je to kravina, takže jen velmi stručně - nejlepším songem vydanym roku 2012 vyhlašuju The Bed Song od Amandy. Stal se totiž naprosto přesnym soundtrackem pochmurnýho pobytu v pochmurný Praze. A obecně jsem zas nejradši poslouchal asi Bones od Bena Howarda. Skvělá kytara, tesknej hlas, text plnej emocí. Co víc říct.


Kdyby měl někdo chuť napsat sem svoji topku, aby chudákovi pomýlenému bloggerovi poskytl iluzi toho, že to tu někdo čte a má to nějakej smysl, tak nechť koná. Ale je to jedno, páč sem ty haldy keců stejně budu cpát, páč je to moje úchylka. Oh yea.

Žádné komentáře:

Okomentovat