úterý 19. února 2013

One Pound Fish

Jen odjel, takže už jsem tu sám. Zatim mě to zas až tak nesere, ale počítám, že časem začnu šílet. A když ne ze samoty, tak stoprocentně z debila Oscara, co si tu v baráku furt pouští Coldplay, přičemž vrchol hrůzy přichází, když tam pro změnu flákne Bittersweet Symphony. Nejen, že už za samotnej výběr toho songu by zasloužil porádně proplesknout, ale on do toho ještě zpívá. Teda jako, no.. Dělá nějaký "vá vá vá vá vá vá...", jak jinak než totálně falešně. Ještě že maká od odpoledne do noci a přes den většinou chrápe.


Dneska sem byl v bance. Včera se mi naprosto hladce podařilo konečně vyzvednout na pracáku číslo sociálního pojištění, tak sem si bláhově myslel, že stejně hladce si tu v Barclays otevřu i bankovní účet. Houby. Potřebujete důkaz o pobytu v UK. Číslo sociálního pojištění prostě nestačí. Po tom, co mi poradce v bance navrhnul pět set tisíc řešení, z nichž každý na něčem selhalo, sme prostě dospěli k tomu, že to nejde. Můj nápad, že bych používal Jenův účet a kartu, se smichem zavrhnul řka, že by se jednalo o podvod. V tu chvíli sem si ale řikal, že riskovat průser by mi pořád bylo milejší, než procházet podobnejma diskuzema v jinejch bankách.

Navzdory tomu jsem se ale do jedné další vydal. Nemám ponětí, co je zač banka Halifax, ale šel jsem kolem, tak jsem to tam zkusil. A nakonec se to ukázalo jako skvělej nápad. Lidi za přepážkama maj totiž zřejmě dojem, že všichni strašně moc chtěj účty s povolenejma debetama a šekový knížky a podobný blbosti, a předpokládaj, že o obyčejnej účet bez těchhle serepetiček nestojíte. Když mi tak paní v Halifaxu smutně oznámila, že bez proof of adress si můžu založil jen Easycash Account, kterej je fakt jen ten nejprachspropstší účet na světě, zřejmě čekala, že budu zklamanej a otrávenej a pudu domu. Ale to bylo přesně, co sem potřeboval. Kopie občanky, vyplnění formuláře a tradá, žádost je podaná. Jednoduchej účet s internetovym bankovnictvím a debetní kartou. Nic víc, nic míň. Kurva, proč víc věcí v životě nemůže bejt tak jednoduchejch. Kdo stojí o tunu služeb navíc, který pak nikdy nevyužije..

Počáteční znechucení z nesmyslné byrokracie tak vystřídal pocit úlevy. Vylez sem ven na Picadilly do opravdu nádhernýho dne, vzduch byl už mnohem teplejší a prosycenej vůněma pomalu nastupujícího jara, slunce jako z instagramu a panovala všeobecná pohoda. Chvilku sem si poslech týpka, co vyřvával na náměstí s kytarou (do prdele ty buskeři sou tady fakt stokrát lepší než u nás, kombíčko, mikrofon, dobře zpívá, šmejd!) a jel domu naložit se tunou těstovin.


Jinak se tu nic neděje. V práci klasika, všední dny ujdou, neděle sou zabijácký. Ale už je mi to jedno. Prostě meju meju meju meju. Posledně sem pěkně odflák úklid, myslim že Kai, černoch, co se tam se mnou střídá a maká tam už tři roky, mě bude nenávidět. Ale vzhledem k tomu, že už teď se ke mně chová krajně rezervovaně, nic se asi nezmění. Leda by mně třeba, až se potkáme, dal pěstí.

Nejlepší je fakt polskej kuchař Tomo. V jednom kuse si na celou kuchyň pořvává nějakej song, kde se zpívá "One pound fish, very very good, very very cheap", narozdíl od ostatních mi řiká Jakub nebo Kůba a ne Džejkob, což mi vyhovuje, a je takovej otcovskej. Když mi posledně řikal "Jakub, wash the fockin plates!" vůbec to neznělo zle, bylo jasný, že tim myslí prostě "Jo, zkurvený talíře, taky je nesnášim."

Co dál? No, u Aliho v sámošce to smrdí travkou, prodavač se spokojeně hihňá, když vám podává drobný, a odpovídá na otázky, který jste ani nepoložili. Týpek, co tam má otvírat dveře, je neotvírá, jen si tak čumí a v Co-operativě mi na otázku "Jaký značky cigaret vedete?" odpovídaj, že takový, který vás zabijou.

Už aby byl březen a přišla mi vejplata. Kromě toho, že se pořádně nafutruju něčim drahym, sem dneska v krámě s CDčkama objevil Weekend In The City za 10 liber. 10 LIBER! Kdyby to neznamenalo, že pak dozajista bídně zhynu hladem, koupil bych ho hned na místě. Naštěstí jich ale měli asi 6, tudíž za dva tejdny tam naklušu, uchopím ho, zaplatím ho, odnesu ho a... budu ho mít! A udělám si z něj osobní svatostánek. Budu mu přinášet oběti. A hned první bude Oscar... Oh yea.


1 komentář:

  1. Tyjo, tady je furt kopa sněhu a slunce je ztracený za mrakama...not fair, not funny!

    OdpovědětVymazat