pondělí 1. dubna 2013

Stanley K. kontra anglické banky


Rozhod sem se sepsat menší shrnutí toho, jak probíhaly moje pokusy založit si tady v UK bankovní účet. Samozřejmě jsem věděl, že to nebude jen tak a očekával nějaký problémy, klasický obíhačky a idiotskou byrockracii, ale že ani po dvou a půl měsících pobytu tady nebudu mít od věčnýho sraní s bankama pokoj, to fakt ne. Angličani se prostě rozhodli, že cizincům otevření bankovního účtu co nejvíc zkomplikujou. Což bych pochopil v případech, kdy přistěhovalec požaduje účet s nějakym debetem, kterej by moch vyčerpat a zmizet za horama, ale tady je prostě nemožný založit si i nejprachsprostší účet, abyste mohli bance každej měsíc svěřit pitomou vejplatu. Což by měl bejt její cíl, nebo ne?

I když ono ani tolik nejde o samotný banky, jako o proof of address aneb důkaz o pobytu. Bez toho vás tady obecně tak nějak všude hejtěj. Prostě tady musíš bydlet, hajzle východoevropskej (páč to pro ně sem, že ČR je ve středu Evropy, tu stejně moc nevědí), jinak si odtáhni zpátky do polozemnice, ze který si vylez. Tak to prostě je. A popravdě by to ani tolik nevadilo, kdyby bylo snadný proof of address získat. Vzhledem k tomu, že je to důležitej dokument, bych čekal, že prostě bude možný si o něj zažádat, že jakmile doopravdy bydlíte, tak prostě nebude velkej problém si ho nějak vyběhat, vyžvanit, popřípadě vyprosit na kolenou. Ono to vlastně JE docela snadný. Když si sami platíte elektřinu apod., tak účty od toho sloužej jako proof of address. Jenže já je neplatim. Platí je můj domácí, takže je to napsaný na něj. A on moje jméno úvíst nemůže. Ani nevim proč, nejspíš na mě prostě sere, ale řek, že to nejde.

Řeknete si OK, musí bejt jiná cesta. Ano, je - výpis z bankovního účtu. Haha, žádnej nemám. Co dál? Anglickej řidičák. Jo, už vidim, jak si to vyběhám. On by sice stačil provizorní, kterej mi vydaj na základě mýho českýho, ale ten stojí asi 30 liber a to neni málo. A vůbec, jde o princip, nebudu platit za něco, co má bejt zdarma. A beztak by to trvalo věčnost. Další možnost? Dopis od pracovního úřadu s vašim číslem sociálního pojištění, na němž je uvedeno i vaše jméno s adresou. Dopis mám, jenže je mi k hovnu, páč v době, kdy mi ho měli poslat, sem ještě žádnou adresu neměl, tak tam neuvedli nic. Jiný možnosti? Nic neutopickýho už v záloze neni. Neni neni neni. Lidi mi tvrdili, že stačí pracovní smlouva. Což mi přijde logický - pracuju, mám prachy, sem zajištěnej, co by měla banka chtít víc? Ne. S pracovní smlouvou mě poslali všude do řitě, stejně tak s nájemní smlouvou, páč adresa je v ní napsaná ručně.

Frustrace, zoufalství, únava, vztek, nepříčetnost, nenávist, spílání, vyčerpání, rezignace. Všechny tyhle různý fáze sem si prošel a patřičně do hloubky. Přiznám veřejně, že v jednom nejhorším momentě mi bylo skoro do pláče. Ani ne ze zařizování a obíhání. To mi vůbec nevadí. Jde fakt o tu hloupost, nesmyslnost. O to, že tak běžná věc, jako založit si v dnešní době naprosto nezbytný bankovní účet, může bejt tak neskutečně komplikovaná, jako tady. Něco, co jsem čekal, že za nějaké dva tři týdny bude vyřízeno, se prostě nepoddá ani po třech měsících.

A k tomu všemu si s váma ještě osud krutě pohraje. Zkusil jsem totiž na doporučení domácího banku HSBC. Je to asi taková trochu méně prestižní instituce, ale kdo by na to v mojí situaci (a vůbec kdy) hleděl. Hlavně, když mě neodešlou do ánusu jako všude jinde. Pohovor s poradcem probíhal klasicky, kecy kecy kecy, nuda, opruz, hlavně ať to vyjde. Pracovní smlouva se mu zřejmě zamlouvala, ještě si okopčil moji občanku a českej řidičák a něco šel řešit s vedoucí banky. Pak se vrátil a řek, že má dobrý zprávy, "mistr brik". Nadšení a euforie. Totální. Konečně to vyšlo. Založil sem si běžnej účet v pitomý HSBC. Karta vám příde poštou, PIN bude zvlášť, ještě si pak aktivujte internetové bankovnictví, jo jasný, drž hubu, to chápu.

Hned druhej den přišel nějakej dopis, po pár dalších dnech karta i PIN, všecko fachalo, krása, připadal sem si konečně způsobilej fungovat ve světě, dokonce jsem cejtil i jakousi pýchu, když jsem si tu psi ten kus plastu s mým jménem na něm uschovával do peněženky. Úspěch, těžce vydřenej, zaslouženej. Yes. Pak ale jednoho dne přijdete domu, na botníku dopis. OK, zas asi nějaká hovadina. Trháte obálku, vyndáváte, logo HSBC, tak jakou blbost mi cpete tentokrát... Jenže první slovo, na který vám padne zrak, je "unfortunately". No doprdele, něco je v řiti. Zbytek odstavce pak člověka dokonale zdeptá. "Bohužel od vás potřebujeme ještě PROOF OF ADDRESS, abychom mohli váš účet potvrdit. Dodejte ho prosím do 15 dnů, jinak účet zrušíme." Proof of adress. Sračka zasraná. Zase. Pořád. Navždy a provždy. No kurva už. Tohle sem fakt nečekal. Vždycky počítám s tím, že se všecko posere, ale ten účet už sem si tak krutě vybojoval, až jsem měl vážně jakejsi iracionální pocit, že si ho zasloužim. Nasrat. Frustrace přerostla v nucenou rezignaci, jelikož jediná další možnost už byla jenom šílenství.

Mám teda ještě asi tejden, než mi účet zrušej, takže holt vyberu celou vejplatu, ideálně kus pošlu domu, a tradá, můžu jít shánět něco jinýho. Byl sem fakt otrávenej, odevzdanej, trochu nasranej, ale smířenej. Jenže pak mě napadlo, jak proti zkurvenejm bankám strajknout back. Jak jsem psal výše, výpis z bankovního účtu starej asi maximálně měsíc (nějak tak) slouží jako proof of address. A já mám bankovní účet. Možná ho za tejden zrušej, ale teď v tuhle chvíli to prostě je bankovní účet a je můj a je plně funkční. Ha. Takže to udělám následujícně - nechám si od nich poslat vytištěnej oficiální výpis, na kterym budou uvedený moje méno a adresa a tím pádem budu mít proof of address. S ním pak pudu do jiný banky a oni mi na jeho základě otevřou účet. Nebo ne? Mělo by to tak bejt. Co voni vědí, že ten účet se bude rušit, hlavně, že budou mít v ruce pejpr s adresou, víc neni potřeba.

Samozřejmě, že se to může posrat. A taky se to určitě posere. Buď mi výpis nepošlou, nebo ho pošlou, ale v druhý bance si do HSBC zavolaj a zjistěj, že sem nepohodlný klient, nebo něco jinýho, nevim, blablabla, ale za pokus to stojí. Přeci jen je to docela neobvyklá situace, na kterou bejt připravený nemusej. A hlavně je to strašně moc lákavý. Pocit, že bych ty otravný instutce, před nimiž jsem nucenej plazit se po kolenou a prosit je o laskavost, ochcal, by byl k nezaplacení (no a na všecko ostatní by pak byl MasterCard). A zní to i dost zábavně. Pudu prostě do každý z asi čtyř nebo pěti bank, co tu kromě HSBC jsou, a zkusim to. Buď nevyjde nic, nebo budu mít pět účtů, haha. Je to prostě mistrovskej plán a připadám si jak úplnej Dannyho parťák. Takže cca za tejden se uvidí, jestli ta stoletá válka skončí mým vítězstvím, nebo mě finanční kolosy rozmáznou jako velkej ohnivej hajzl (aka Kronos) v Hněvu titánů. Wish me luck.


1 komentář:

  1. Tyjo, tak to musí být fakt na posrání. Ale vymyslel jsi to skvěle, tak dokonalý a vtipný plán prostě musí vyjít. :D Přeju hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat