Night's so warm



Mám chuť i nechuť sem ještě něco psát, ale coby užitečnej výplach hlavy a jakýsi textový vyřádění to pořád jakejsi smysl má. Léto protejká mezi prestama snad rychlejc než kdy dřív. Nějak si ani nemůžu uvědomit, co sem všechno dělal, a spíš mi přijde, že sem nic nedělal, protože sem nechodil do práce, ani nebyl na žádným festu, ale se toho dělo dost. Teda kromě dnů, kdy sem se jako prase válel na gauči. Úlet s nadháněním do jazzovýho klubu už je taky sakra dávno. A v tu chvíli to bylo opravdový vytržení. Zatímco zbytek známejch dlel na Colours, já sem stál na Václaváku a řval na lidi, jestli nechtěj zajít do jazz clubu, oblečenej ve svítivě žlutozelený bundě. Pak sem shrábnul svý dvě stovky, co sem si za večer vydělal a o hodinu pozdějc sem na Opatově vyprovázel na busáku dvě sedmnáctiletý Slovenky, což bych upřímně bejt jejich otcem fakt nerad viděl. Jsou to zvláštní kontrasty. Co sem v 17 dělal já? Visel na last.fm a nejezdil sem do metropolí sousedních států se ožírat s random týpkama. Týhle obří zacházce v jednu ráno ale vděčim za perfektní noční cestu domu, především vejšlap pěšky ze Strašnic na Vinohrady, která byla o dost delší, než sem si představoval a při níž mi iPod sázel na shuffle samý skvěle volený songy. Ve tři ráno sem přišel do našeho bytu, kde tehdy panovalo úplně jiný osazenstvo, než by mělo, a byl sem nabitej, jako nebejvám ani ve dne..


Potřetí jsem viděl Llewyna Davise a podruhý sem ho viděl v Bio Oku. Málokterej film mi kdy byl tak blízko, škoda, že je od Coenů, ale aspoň je teďka mám o kousek radši. I když bych byl stejně hipstersky šťastnější, kdyby to byl míň známej film od míň známejch režisérů a nelíbil se některejm lidem, který nemám rád. Mám problém s egoismem a narcismem. Oh yea. Ale umim dělat, že takovej nejsem. Už nevim, kterej to byl večer, ale po tom, co sme s Otakarem natočili lajvku Když mě brali za vojáka, se odkudsi vyloupnul pár, Marie a tušim že Lukáš nebo Tomáš, nebo Milan, nebo nevim kdo, a že prej mě slyšeli hrát a že ať jim něco zahraju. Měli víno, který po chvíli otevřeli botou nedalekejch teenagerů a byli milí, tak jsem s nima hrál na kraji Nuseláku asi do půl třetí a dostal sem i dvě cigára. Byl to skvělej večer, dostal sem nabídku hrát kdesi na Národní třídě, kterou možná přespříští tejden s Hipstas využijem.




Vůbec nevim, co se dělo pak. Až že prvního srpna stojíme na Opatově asi ve dvě odpo, což je o dost pozdějc, než jsme původně plánovali, a načínáme stopařskou anabázi, jejímž cílem je malá vesnička na kraji Lipna. Na stop se k nám přitvaří divnej starej týpek, co nás okamžitě zpravuje o tom, že tu byl kvůli prostatě a nakonec s náma i jede v autě, řídí milej řidič s neskutečně uklidňujícím hlasem. Starej divňák vypráví, že je pojišťovák a tunu dalších věcí, který nikdo nepotřebuje slyšet. Končíme na benzínce před Turnovem, cejtíme se zoufale, řidiči na nás bodaj. Naštěstí se ukáže, že starý auta opravdu skýtaj naději, protože nás bere milá ženská v postarším peugeotu. Když nám řekne, kolik jí je, valíme oči, protože vypadá asi o 20 let mladší a ani jeden z nás by ji rozhodně neodmít, kdyby na to přišlo. Vyhazuje nás v Budějicích, což by normálně byla výhra, ale násv tu chvíli čeká ještě solidní štreka. Chcem jet přes Krumlov, to je nejlepší cesta. Stopujem na benzínce a chytáme se dost rychle, bere nás pár, kterej je fakt excentrickej, tlemíme se jejich kecům, je nám dovoleno fajčit a jsme ujišťováni, jak nás vyhodej na jednom supr fleku.

Ten flek zas tak supr neni, ale nakonec si stopujem milýho chlápka, co nám osvětlí, že sme se vydali na špatnou stranu, aneb směrem k Dolnímu Dvořišti, což neni sice úplně zle, ale ani úplně dobře. Na hranici s Rakouskem směňuje výhodně peníze a pak nás hází kus před Vyšší Brod. Poděkujem, vylezem z auta, natáhnem ruku a instantně zastaví kára. That's a fucking gamechanger right there! Pohodovej pár nás háže do Vyššího Brodu, vodácký Mekky, a kousek dál. A to je teprve gamechanger. Za linií Vyššího Brodu totiž zdechnul pes. Všichni vodáci jedou tam, ale dál skoro nikdo. Zevlíme u silnice obklopeni pár domky a nebývale hezkým fotbalovým hřištěm a zoufáme si. Smiřujeme se s myšlenkou, že dnešní noc strávíme na v tu chvíli se zrovna připravujícím agrometal festivalu. Nakonec se ale hecnem, dojdem pěšky k Hypnu a tam těsně před koncem všech houpů stopnem týpka, co je v pohodě a seká zatáčky jak bejvalej mistr rally. Když se stmívá, vážně stojíme na náměstí v Horní Planý a dokonce přesně tak akorát, přesně v tolik, v kolik sme chtěli. Hrajem u kašny, hrajem v hospodě, jsme kritizování, odcházíme, hrajem v tipsportu, jsme oceňováni, odcházíme, spíme v hezkym bytě u holek, skoro nespíme, i když vlastně docela jo, ráno vysedáváme venku a užíváme jihočeskou pohodu za doprovodu Nothing Else Matters hrající z nedaleký zahrádky furt dokola a replik místních obyvatel čítajících například tuto: "Jestli sem ještě jednou přídeš, tak tě podříznu!!!"

To odříznutí od světa je v tu chvíli ale perfektní. A unikátní. Už dlouho sem byl přikovanej na těch samejch místech a tady uprostřed jihočeskejch lesů se ten pocit konečně na chvíli ztratil. O cca 17 hodin později chodíme budějickejma ulicema, hrajeme slovní fotbal se slovama jako anafora, epizeuxis nebo sračka, jíme utopence v nonstopu, somruju cígo od nonstopařky, Aleše kárá pracovník autobusáku, ať nespí na lavičce, a pak nás jeden prima pár hodí přímou cestou do Prahy na Ípák. Smrad a hlad jsou hesla dne, na to první ale kašlu.



A jaký z toho všeho plyne ponaučení? Nevěřte řidičům. Řikaj, že vás hoděj na supr místo, ale zatim to nikdy nebyla moc pravda...

Komentáře

  1. samozřejmě nevěřit řidičům, ale ani stopařům ne, vlastně žádným lidem, protože to vždycky mohou býti kreténi, ale když už má jeden pocit, že téhle bytosti by věřit měl, tak to rozhodně platí, empatie a intuice, to jako každopičopádně:)

    OdpovědětVymazat
  2. Já moc empatii ani intuici nemám, takže sem v tomhle ohledu spíše v řiťce :-P (jenom sem chtěl říct slovo řiťka...)

    OdpovědětVymazat
  3. co jsem to sem psala ._. .. nicméně empatie se dá vytrénovat, důležitý je sledovat a poslouchat (jakože fakt poslouchat, vnímat) lidi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to přesně dělám nejmíň rád...

      Vymazat
    2. To je škoda :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Култура

Promluvil až o Soudném dni

Seroxat Sessions