Essential dissension


Ukrad sem si předem kus léta, očekávám tedy, že si pak léto ukradne kus ze mě, až na to přijde. Stejně nemám léto rád, všechno špatný se totiž děje během něj. Stopovat v polovině dubna s Aldou do Olomouce ale působilo letnějc než většina letních momentů. Podnik ne zrovna prozíravej, jelikož na stopa jsme dovalili až v jednu a já měl navíc den na to od osmi důležitej seminář ve škole. Co se ale mohlo posrat, to se neposralo, za teplýho počasí postávání na čerňáku neničí buňky v těle, naopak je to příjemná nostalgie zase zdvihat palec u cesty v instagramový žluti a jet po dlouhý době i poměrně daleko. Nečekáme dlouho, z Prahy nach Vysoké Mýto se vezeme s pohodářem, co je k našemu nadšení všechno jen ne příliš ukecanej. V Mýtu konzumní exkurze do Tesca a pak už jen chvilka než sedíme v kamionu, dostáváme do ruky pivo a bavíme se kamioňákovým projevem, v němž figuruje samý honění péra, rum, kundy a velmi familiérní telefonování s manželkou.



Olomouc nás tak vítá asi za čtyři hodiny od začátku stopu, což je čas dobrý, ba přímo solidní. Rychle se dostáváme do studijní staroměstský oblasti, která je naňahňaná a spletitá a tyčí se nad krásnym zelenym parkem. Praha najednou smrdí ještě o velkej kusanec víc, když vidim, jak krásný prostředí mají olomoucký vysokoškoláci a jak hezký záchody má místní peďák... Najednou má zas ten starej krásnej náboj hraní na ulici a v hospodě a nevadí, že tu na AFO přijel Richard Dawkins a já ho neuvidim. Místo toho uviděj lidi mě, lidi v hospodě. Měl sem takovej mylnej dojem, že sem se na svoje úplně první literární čtení přisral na něco většího, což naštěstí nebyla pravda, tohle byla komornější věc, díky čemuž se necejtim jako úplnej jeliman a atmosféra je přátelská a prijatnája. Po povídce o chlápkovi s obřím falem, který byl sesazen z trůnu Ukrajincem a jeho dvojdickem, čte týpek s obřím výstřihem a pak i já. Jenže to nikoho nezajmá. Apatii protrhne, až když začnu řezat do kytary, ale tohle má bejt čtení a já sem naštvanej na lidi a nakonec to balim. Aleš se zoufale snaží dav rozpumpovat přímým atakem mezi stoly. Nic. Všem to je ukradený, a to i přesto, že týpek známý jako Führer čte skvělou absurdně autobiografickou věc, která mě vytrhává z letargie pornopovídek i arciabstrakce a baví mě obsahem i projevem. Jinak je to čistě technicky fail, kterej ale naštěstí obracíme ve svůj prospěch a hrajem Joy Divison a nějaký další kraviny a pak prostě deme pryč. Nebejt vidiny noční cesty vlakem a ranního semináře, fakt bych si to užil, Olomouc mě baví, jen se cejtim blbě, že Zapa nás finančně celej večer dotuje. Někdy před druhou pádim na vlak.

Olomoucký nádraží je klon toho z Hradce a mám z toho schízu. Noční čekání nemá konce a jízda se Slovenskejma dělníkama, který vydávaj neartikulovaný zvuky, je bizár nambr uan. V sedm ráno vylejzám z vlaku na pražským hlavním nádraží, vykydlej a chtivej jídla a kafe a v osum už sedím v lavici. Teorie literatury ubíhá rychlostí želé, který v tu chvíli mám i v hlavě. Doma se dochrápávám a zvládám i odpolední Modern English. Olomouc jsou možná nový Budějce, pít bez vidiny ulehnutí do postele se dá dost těžko a čtení kravin nakonec přináší pozitivní pocity. Překvapivě.

Komentáře

  1. Vždycky vzpomínám, jak jsem stopem jela s nějakým senzibilem, co vykládal o duších a dalších věcech, a že nás jako vycítí, jak pojede zpátky a vezme nás zas. Nevycítil. ..
    Olomouc může být fajn, záleží kde kdy jak a s kým (a čím k pití). A co syrečky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidi toho navykládaj. Kamioňák naštěstí nic mystickýho nemlel.

      Syrečky sou best, ale v Olomouci to bylo spíš ve znamení piva. A naštěstí sem byl v tý lepší části s tou lepší společností no ;)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Култура

Seroxat Sessions

Promluvil až o Soudném dni