středa 18. listopadu 2015

Ďábel ve vlaku




Samej ďábel, texty Laury Marling jsou jich plný a i já jsem konečně scorenul na tomhle poli, protože mám My Own Devila. Yes. A skoro se schyluje k dalšímu songu, kterej by se měl jmenoval Devil on A Train. Chlápek ve vlaku z Budějic do Prahy totiž byl chodící klišé představou Ďábla v lidský podobě. Jeho rady plný přesvědčení o neomezený moci nad světem kolem a žádný servítky, žádná lítost, jen brát, kontrolovat, bejt silnej, až mě to děsí. Tíha mocný osobnosti. Jak pravil jeden mudrc, "mistr manipulátor". Všechno jde, když se chce. Zásadní fakt, kterej ale vrhá do lidský náruče obří hroudu zodpovědnosti. Kdybych si moch stokrát vybrat, nebyl bych silnej a průbojnej člověk. Máloco je tak děsivý, ošklivý, nemilý. Ruby Sparks vždycky fandí outsiderovi. Hrozne hezká vlastnost. Nesmyslná, totální znouzectnost, ale přesně chápu, proč někdo postavě takovou vlastnost přiřkne. Ale možná vlastně kecám a nakonec bych si tu nezlomnou osobnost i vybral...

Musí se ovšem ocenit vtipnost toho setkání, to, že bejt pověrčivej, o "ďábelství" mistra R. vůbec nepochybuju. Starší pán s pichlavýma očima a cizím akcentem, co mě zvláštně následoval od autobusu Student Agency až do zadního kupé vlaku, nejdřív štědře podaroval a jen polovičatě se představil, a nastavil tak lehce tajemnou atmosféru. Jeho sebevědomý rozebírání bylo vynikající, promptní odpovědi, nekompromisní formulace. Je to určitý skoro až umění dokázat v druhym člověku vyvolat tunu pochybností i o věcech, kterejma si do tý doby byl poměrně jistej. U mě mu to šlo snadno, jistej jsem si byl máločím, ale nedával jsem se úplně a tasil se s upřímností, jakou už jsem dlouho před nikým neprojevil. Skoro to bylo dojemný. Dost mě rozházel. Ale nakonec potvrdil vousatý rčení, že všechno zlý je pro něco dobrý. Po tom, co jsem svoje rozházený přesvědčení sesbíral a prohlídnul, došlo mi, že nic z něj vyhazovat nechci, že čím víc mi do něj R. ryl, tím jistější si jsem, že on nemá pravdu a já mám. Takže jsem dal všechno zase zpátky a dokonce to i poskládal o trochu stabilnějc a chytřejc, než jak to bylo předtím. A pak mě napadlo, že kdyby tohle byla nějaká morální story, tak by se teď ukázalo, že to vlastně vůbec nebyl Ďábel, ale někdo z úplně opačnýho konce spektra a přišel mě pomocí obrácený psychologie ujistit, že věřím tomu, co dělám. Sakra to by byla ale krásná morální story...

Na závěr absolutně nesouvisející song. Jen protože je prostě dobrej...



4 komentáře:

  1. Ale, podle mě outsideři vždycky fandí outsiderům a ti průbojní průbojným. Prostě se v nich vidí. Lidi jsou moc egoističtí na to, aby pořádně vnímali jiné osoby, do každého si promítají sami sebe.
    A vidíš, potkal jsi ďábla, který tě chtěl přivést na cestu zla, nebo boha, který ti chtěl pomoct. Anebooo... pána, který měl dlouhou chvíli a chtěl si s někým pokecat či si s někým zahrát hru (ne karty, někteří si moc rádi hrajou s lidma).
    Je to jedno, plácám :) Song výbornej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je právě ono. Jak to je ubohý, že někdo vytvoří fiktivní cool holku, co fandí ousiderům, je to protimluv. A chlápek si určitě hraje. Když má tu moc, nemá důvod nehrát. Nemá důvod nezacházet na její hranice. Ale je to fajn, interakce se sebevědomejma lidma. Taková výzva. A dík za koment, moc si jich tu neužiju. Jak ses tu vlastně octla?

      Vymazat
    2. Tak já tě tu komentáři klidně čas od času otravovat budu :D Jak jsem se tu octla, to je dlouhý a nudný příběh. Každopádně "naživo" tě neznám, jestli jde o to. :D

      Vymazat
    3. ok, když dlouhej a nudnej, tak to necháme bejt :D

      Vymazat