pondělí 28. prosince 2015

Seroxat Sessions


Osobní okýnko. Ne že by tu většina věcí nebyla osobní, ale tohle bude hodně. Bude to totiž o Kreuzbergu. A tím pádem o Bloc Party. Ať jsou jejich nejnovější písně sebedivnější (a že jsou fakt ujetý), ať si lidi zatracujou jejich poslední album a EP. Nikdy jim to neodpářou, to, že lepší spojení citlivý kytarový hry, osobních textů a jednoduchýho zvuku prostě není. Není jiná kapela, kterou bych dokázal mít tak upřímně rád a zároveň ji uctivě obdivovat. Tyhle věci se většinou navzájem trochu vylučujou. Ale nechci to teď pitvat, raději k věci...


Na Štědrý den se sešli po sto letech Seroxat Sessions, hudební kvarteto, které začalo asi tím způsobem, že jsme poslouchali úplně jinou muziku než většina ostatních vrstevníků a začali jsme si ji hrát, tu v parku, tu ve sklepě, tu dokonce v Budějcích, úplně prapůvodně to ale myslim bylo na dětském hřišti někde v Bukovně, kam jsme dojeli v mém tehdy ještě pojízdném cool devadesátkovém kupéčku v rámci spontánního nočního výletu. Tehdy do noci v našem chabém podání zněly Hey Ya, Idioteque, Smokers Outside the Hospital Doors a Funeral od Band of Horses, či co. Smokeři a Idioteqe pak vydrželi hodně dlouho a stali se ohranými tak moc, že bych je teď performoval jen s největším přemáháním. Druhá "legendární" byla session na Štěpánce, z níž máme doteď bordelózní záznam (mihne se v něm i můj boží Nissan). Až do doby, kdy jsme se ve třech nacházeli v Liberci, se sešnovalo celkem pravidelně. Byly další sešns, všemu už jsme pak vlastně říkali sešn, vrcholem absurdity pak byl návrh, že budeme dělat sešn o sešns. Absurdita už je taková naše devíza. Když se pak ale rozpadlo liberecké trio, znamenalo to definitivní konečnou gymplácké trajektorie a s ní i konec pravidelných sešns. Vybavuju si víceméně akorát hraní u Jena v Manchesteru, na místech, který jsem o pár měsíců později, aniž bych se toho předtím nadál, nazval domovem. Jinak ale zůstalo především hraní s Alešem spojené s cestami do Budějc, což dalo později vzniknout Hipsterům. Ale to už se nějak nepočítá. Klasické sešns se nesly v duchu bezstarostného gymnazijního režimu, který byl v době vzniku Hispter dua dávno tentam. Pubertální rebélie najednou ztratily svůj terč a mládí přišlo o sobecký půvab. A tím upadla i krása těchhle separatistických hudebních dýchánků.



Ale 24.12.2015 se odehrál menší reunion. Potřeba něco zahrát/nahrát se protla se sváteční náladou a v duchu zevlingu jsme se opět ve čtyřech sešli kousek od náměstí v dnes již spíše cizí Bouli. Nechali jsme za sebou bizarní výzdobu našeho staroměstského centra a raději zašli za roh, abychom rozložili vercajk na krásném plácku s výhledem na firemní budovy a popelnicemi hned vedle. Bylo hnusně. Ale bylo to fajn. A nahráli jsme Kreuzberg. Je jen máo větších navracečů zpátky do mladických let, hlavně teda pro mě, protože Kreuzberg vytrvale podmalovává moje toulání světem už tak sedm let a nejvíc je pro mě spojený s arciflákačským dnem ve druháku, kdy jsem si z krátké návštěvy u doktora udělal půldenní prázdniny. Škola měla nulovou důležitost, bylo krásný jaro a já poznával kapelu, která se měla stát mým hudebním nebem. Brouzdal jsem ulicema, poslouchal Weekend In The City a zamilovával se, a pak tam skočil Kreuzberg. Hrozně něžná vybrnkávka a rytmus, jak přesně vystihnul Gordon z BP, "jako tlukot srdce". A ten refrén. Ten zvuk a přesně vyměřený tóny, co akordy posílaj do zvláštních odpočinkových koutů, jako by dopadaly na měkký podušky. A pochmurnej text o hledání lásky v Berlíně. A nejen v něm. Od tý doby jsem si vyměřil věk petadvaceti jako dobu, kdy se něco změní. Kdy bude možná poslední šance na změnu. Pošetilý, hloupý, ale o to víc mě ta představa baví. "I have decided in 25, that something must change." Tak či tak, na Štědrý den odpoledne jsme ho zahráli a nahráli a natočili a je teď puštěnej do světa. A vlastně se to docela povedlo, na to, že jsme ho vystřihli víceméně zvoleje. Tolik krajně osobní okýnko.

2 komentáře:

  1. Pěkné, od srdíčka. Sešns jsou třeba. Líbí se mi ty dvě věty "Bylo hnusně. Ale bylo fajn." Víš, takovej ten kontrast. Mám to ráda. Zvlášť teda, když to je takhle, nikoliv naopak.
    No, co budu povídat, jste kluci šikovní ;) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, ani nemám, co bych dodal, hehe.

      Vymazat