Promluvil až o Soudném dni




Slušelo by se vůbec nemluvit. A tím pádem i nepsat. Je to dilema, jestli komunikovat chybně a neúplně, nebo radši vůbec. Možná moje prazákladní. Ani songama, který po sobě zanechávám, vlastně nemůžu moc říct. Výhoda songů neni ani tolik, jak by možná mnohý tvrdil, v tom, že dokážou přenášet pocity a tak. Výhoda songů je jejich legitimní neexaktnost. Od songů se úplný a jednoznačný sdělení nečeká, spíš naopak, a tak to ani jednoho nemusí trápit. To je ta útěcha. Aspoň částečná.

Poselství od světa je pořád hůř dekódovatelný. Otázka je, jestli to znamená, že je potřeba se usilovnějc snažit pochopit, nebo se na to vybodnout. Anebo něco mezi. Východiskem je ticho a pomalost. Zvlášť ve světle něco málo přes měsíční exkurze do světa reklamních letáků a slev a kolovrátku, kterej až příliš krutě odráží pragmatičnost vlastní všem, i mně. Hejt komerce je pitomoučkej, snadnej, pokryteckej, atd. Není to podstata práce, co se těžko snáší, je to prostředí a lidskej faktor, co mě žene pryč. Jako ostatně skoro všude. Jednou za čas je to ale možná prospěšný. Tyhle exkurze. Je to takový popíchnutí, kontakt s dalekou dimenzí.

A tím to zakončíme.

Komentáře

  1. Možná, že to nejdůležitější, co po sobě zanecháváte, pro vás není viditelný, nebo tak snadno uchopitelný právě proto, že to nezanecháváte v sobě, ale v lidech kolem sebe. Co když kolem sebe máte lidi, nebo člověka, v němž z vašeho pohledu nedokonalé pokusy sebevyjádřit se zanechávají mnohem víc, než si myslíte? Je to málo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ne. Ale jsou věci ještě vedle/nad tím. A s těma se taky vede jakejsi dialog. Ať už člověk chce, nebo nechce.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Култура

Nejlepší nejhorší stop ever