Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2011

Muzika roku 2011

Obrázek
Když se tak ohlížím zpátky a rekapituluju svoje hudební objevy a tendence za ten uplynulý rok, musím, stejně jako u filmů, konstatovati, že se to vyvedlo. Objevil sem dost zajímavý muziky a většina jí se mnou vydržela doteď. Objevil sem taky spoustu nudný muziky a to je taky pozitivní, páč aspoň vim, od čeho ruce pryč. Nuže, napíšu teď pár "vítězů" klasických kategorií, ať si to hezky shrneme a může to tu viset bez povšimnutí.

Interpret roku: Damien Rice
Album roku: Vice Verses (Switchfoot)
Objev roku: Mumford & Sons
Nejlepší song: Toffee Pop (Damien Rice)


Filmy roku 2011

Obrázek
Rok 2011 se, co se filmů týče, rozhodně vyvedl. Já sám jsem si ho dokonce užil o něco víc, než ten předchozí, který sice nabídl bohatý oscarový souboj, málokterý film mě ale opravdu oslovil a většina z nich, ač velmi povedených, se mě nikdy doopravdy nedotkla. Nejvíce se to podařilo originální komiksovce Kick-Ass a Boylovým 127 hodinám, které se jednak trefily do mého vkusu a jednak přidaly i něco navíc, ať už mnou vřele vítanou absurditu a příběhovou košatost či silné emoce a prvotřídní herectví.

Letos možná nebylo tolik horkých adeptů na zlatou sošku a většinu z nich jsem ani neviděl (i když jediné, co mě láká, je Černobílý svět a pak Válečný kůň, třeba na Clooneyho a jeho děti moc zvědavej nejsem), přesto jsem já rozhodně bídou netrpěl a měl jsem v kině štěstí na spoustu velmi zábavných věcí. Tady kousek níž mám seznam filmů s nálepkou "2011", které mě zaujaly asi nejvíc. Není žádné jiné kritérium, než můj subjektivní zážitek, najdete tam obyčejné komedie i filmy s (možná…

Zázračné dítě Donnie Smith

Obrázek
Zakažte pěvecký soutěže. Vim, že to bylo řečený už stokrát, ale tohle je moc. Do ČS má talent teď vlezla malá holčička, který je 9 a zpívá jako 30 letá zkušená zpěvačka, prostě je to nářez. I já, odpůrce těch úžasnejch objevů a senzací, kterejm lidi tleskaj ve stoje a Bílá u nich roní slzy, jsem se podivil a pocítil jistej obdiv. Ale pak si nutně musíte uvědomit, že je to typickej případ Donnie Smithe (mrkněte na film Magnolia ;)), dítěte, který je hvězdou, protože má nějakej hodně neobvyklej talent (je chytrý, umí zpívat, je předčasně vyzrálý, sami určitě ještě na něco přijdete). Je slavný, je obdivovaný, ale na jak dlouho? Jakmile ztratěj to nejdůležitější - dětskost, jsou v prdeli, protože ten talent ostatní doženou pílí, věkem apod. Je to vlastně spíš smutný.

The first 64 hours of Harcov and TUL

Obrázek
Těžko rozlišit mezi zajímavym a nezajímavym, takže tak nějak napíšu všecko, co chci a co bych stejně musel lidem psát na pitomym věčně pokaženym FB chatu. V neděli jsem po prochozenym a prohranym sobotním večeru (Plantážníci akusticky v ulicích) vstal o dost pozdějc, než jsem předtím plánoval, a tak se iluze o tom, že bych snad moch na koleje přijet brzo a zabrat si nějakou fajnovou postel, velmi rychle rozplynula, nejvíce pak poté, co jsem zjistil, že můj odvoz (táta) chce ještě sekat trávu. Na místo jsme tak dorazili tradičně za pět dvanáct a já vyfasoval přistýlku, která děsně vrže, až je člověku blbý se v noci převalovat. Naštěstí se nám podařilo se do Liberce dostat v trojčlenné sestavě já, Jen, Langoš, což už samo o sobě zaručuje pohodu a zábavu a tak by mi bylo úplně jedno i kdybych musel bydlet na hajzlu a spát v kalužích moči.


Samotný koleje a přilehlý prostory sou hrozně fajn, protože se tam neustále pohybuje velký množství lidí zahrnujících cizince (rusové, španělé, hispánc…

Another day in paradise

V neděli sem zažil pár docela zajímavejch setkání, některejch vtipnejch, některejch nepříjemnejch, ale celkově to byly setkání, co stojej za zmínku. Měl sem další šichtu v Cinestaru, na kterou sem se moc netěšil, protože po tom, co sem tu poslední kvůli nemoci na poslední chvíli zazdil, sem počítal s tím, že mě bude ženská část vedení nenávidět. Ale popořadě.

Ve vlaku sem se posadil ke dvěma mladým dámám, které se vypravily na výlet. Bylo jim kolem pětadvaceti a piva, který držely v ruce a upíjely z nich, rozhodně nebyly ten den jejich první. I proto byly takový rozverný a přátelský a tak sme cestou z Bakova do Turnova prohodili nějaký to slovíčko. Na tom by nebylo nic zajímavýho, kdyby se tý jedný docela slušně nepodařilo nabourat moje skálopevný přesvědčení, že budu jednou tu češtinu a angličtinu, obor, ježto teďka hodlán začít sutdovat, opravdu učit. Začala mi popisovat svoji vizi ideálního učitele češtiny (protože angličtinu samozřejmě může učit každej), kterej má bejt znalej hist…

Czech Apache Incident!!!

Obrázek
Ještě ráno a dopoledne panovala v celé kapele nervozita a odhodlání. Náš novej song sme hráli všichni spolu asi tak dvakrát a rozhodně se nedalo říct, že bysme byli nějak sehraný. Navíc do něj chybělo solíčko (samozřejmě moje, páč sem se ho neobtěžoval vymyslet) a vůbec to celý byla bramboračka. Proto sme na něm chtěli ještě zamakat, předtím, než se vydáme do dalekého Bohdaneče a předvedem ho tam. V tu chvíli sme ale ještě neměli ani nejmenší ponětí, do čeho že to vlastně dem.

Cesta proběhla nadmíru spořádaně. Dokonce i muzika byla fajn, protože Cáfa se po chvíli vzdal svých milovaných Tří sester ("Dáám si sedum piv a jednu zelenou!!") a hodil tam mix s "těma našima sračkama", takže jeli White Stripes, Ramones, Green Day a další věci, který se přinejmenším daly poslouchat. Do Bohdaneče jsme tedy dorazili poměrně zdárně a s nadšením jsme hledali plac, kde se ten Czech Apache Incident má odehrát. Po několika turistech (Bohdaneč je totiž lázeňský město, což věděli vši…

Svátek hudby v Praze 2011 aneb pouliční hudba není žebrání!

Obrázek
V úterý ráno bylo ještě pěkně hnusně a tak byly na místě obavy, jak to nakonec celý dopadne, aneb jestli se v takovejch sračkách vůbec lidi budou obtěžovat ven. Když sem pak ale viděl nadšení, s jakym lidi vyrazili do ulic muzicírovat, bylo mi jasný, že by je nezastavila ani Katrina. A to počasí nakonec vyšlo parádně.

Celej den byl vůbec úžasně poetickej. I když prd poetickej, to zní debilně, prostě hezkej příjemnej, jarně-letní. Když sem na Karlově náměstí vystupoval z metra, v uších mi hrála En t'attendent od Mélanie, dovnitř pronikalo trochu toho příjemnýho slunečního světla a vzduch byl příjemně ochucenej kytkama z venku, cejtil sem úžasnej pocit pohody a když přišlo místo, kde Mélanie peckovně zařve, musel sem se zastavit a vychutnat si to se zavřenejma očima.