sobota 30. června 2012

Buskers Fest České Budějovice aneb "pitchforkers hitchhiking"



Už zase svátek hudby, už zase hraní v ulicích a už zase se naše drzé maličkosti rozhodly se téhle kulturní akce zúčastnit. Jakmile je někde možnost pořvávat na veřejnosti a pořádně si říznout do strun, tak tam prostě jedem. Nejspíš už to hraničí s nějakou úchylkou. Heh. V každém případě jsme se s momentálně domov nemajícím násilným Johnnym domluvili, že se vypravíme na buskers fest do Českých Budějovic, které nás už dřív uchvátily svým majálesem, a jelikož ani jeden z nás není při penězích, rozhodli jsme se stopovat. Znělo to jednoduše, dobrodružně a po pročtení vtipné stopařské příručky jsme se cítili dostatečně kompetentní na to, abychom se do dvě stě kilometrů vzdálených Budějic dostali. No, popravdě, nebejt našich bývalých spolužáků, kteří nás nejdřív pocákali vodou a pak nabrali, myslim, že bysme nedojeli ani do Prahy. A ani z ní jsme si nakonec nic nestopli, jlikož na scénu měl nastoupit známý Alešovy známý jménem Zdeněk alias"Maťas 2" (byl to fakt přesně takovej bezstarostnej pohodář), který jel do Budějic taky na fest a měl nás vzít. První den byl tedy stopování prost a nám tak odpadla tuna starostí.

neděle 10. června 2012

"Once in a lifetime" aneb Switchfoot live in Trnava 2010


Wow. Je to šílený, ale od koncertu Switchfoot už sou to dva roky. A tenhle report je dost vtipnej. Fakt sem tehdy psal dost debilně, ale je to stejně pecka číst. Kdo tam nebyl, ať závidí.

Tyjo, tak se to vážně stalo. Viděl jsem naživo Switchfoot, kapelu, k níž mám vztah jako k žádné jiné. Byť třeba teď neobsazuje nejvyšší pozici na mém last.fm, je to můj dlouhodobý band "nabr uan". Bohužel se nedokopali přímo k nám do Čech, takže jsme na ně museli zaskočit k našim slovenským sousedům, což ale vůbec nevadilo, možná právě naopak. Takže připravte se na nejhorší, nyní vám vyjevím pravdu o tripu na Switchfoot do slovenské Trnavy a jelikož cesta samotná je coby kombinace pohodového zevlení ve vlaku a nějakých těch zábavných karambolů velice důležitou součástí celé akce, vezmu to dost obšírně se všemi nechutnými detaily!

Už celé plánování bylo dost nedůvěryhodné. Hledání vlakových spojů den před odjezdem, velmi malé povědomí o tom, kde a kdy co je a jede, zkrátka celkově laxní přístup. Nakonec jsme se rozhodli, že z Bolky pojedem v půl desáté přes Kolín a Bratislavu. Pro mě byl hlavně základ cestovat na lehko, abych byl potom na koncertu free a nemusel se starat o žádnou luggage, pročež jsem si ráno nacpal všechno jídlo a pití do igelitky, důležité věci (včetně cédéčka Hello Hurricane, o němž jsem doufal, že by mohlo na konci dne pojmout několik podpisů, o tom později) po kapsách a na sobě pouze mikinu, zkrátka ultimátní sestava na fest. Nakonec se to vážně vyplatilo, páč tahat bágl bych tam vážně nechtěl.


Každopádně první problémy nastaly již na nástupišti. Vyptali jsme se na jízdenky, vše bylo OK a ready, ovšem kdo nebyl ready, to byl Jehňák, který byl v tu chvíli zmítán různými peripetiemi na městském nádraží, zatímco na hlaváku, kde jsme na něj s Langošem čekali, se již neúprosně blížil moment, kdy měl přijet náš vlak. V okamžiku, kdy už do odjezdu zbývalo jen asi pět minut, jsme začali panikařit a Jena hlasitě proklínat, abychom o dvě minuty později spatřili jeho mocné paže rozrazit dveře nádraží a naklusat dovnitř. S vysokou hladinou adrenalinu jsme kvapem zakoupili lístky a upalovali na nástupiště. Stihli jsme to akorát, takže pohoda. Teď vlastně ani nevim, proč jsme se tak strachovali, protože nakonec jsme v Trnavě stejně čekali jak paka.