středa 21. května 2014

Tim Burton a bufet



Souhrou jistých náhod jsem dostal možnost navštívit supr spešl unikátní a exkluzivní prohlídku Burtonovy pražský výstavy. Byla to akce plná různejch manažerů a byla i dost pozdě a já měl druhej den odevzdávat esej, kterej sem měl hotovej asi tak z půlky, ale na druhou stranu to bylo zadarmo a hlavně - s občerstvením v ceně! Proto jsem nahodil svoje ošoupaný vybledlý kdysi černý sako, abych byl smárt end kežul, a vydal jsem se večer po osmý na Staromák.

U vchodu už čekaly hostesky, vzaly si moje napůl falešný jméno a pustily mě dovnitř podél černobíle pruhovanejch stěn. Vešel jsem do jakýhosi mini atria, kde mi okamžitě vrazili do ruky skleničku šampaňskýho. Všude kolem byly rozestavěný úzký vysoký stolky potažený bílejma prostěradlama a okolo nich postávaly skupiny hovořících lidí, všichni decentní a na úrovni, nebo to tak aspoň vypadalo. Jelikož už nebylo u žádnýho stolku místo, stoup sem si ke stromu, o kterym do teď nevim, jestli byl exponátem nebo ne, ale asi jo, páč vypadal jak ten z Ospalý díry. Srkal sem šampaňský a rozhlížel se kolem a musel sem se naprosto regulérně přemáhat, abych se nezačal nahlas smát. Chudej dvaadvacetiletej student, co celej den předtím jed jenom rohlíky, nemá u sebe víc než dvacku (a na účtu solidní průvan) a na sobě sako za tři stovky, si tady zevlí s šampáněm v ruce ve společnosti lidí dvakrát starších a dvěstěkrát bohatších než on. Klopil sem hlavu a zakrejval vysmátej obličej a užíval si tu absurdnost toho všeho, včetně faktu, že sem v tu chvíli měl spíš sedět přikovanej u počítače a datlit literárně-historickej esej.

Samotná výstava pak rozhodně neni špatná, pro burtonofila ještě třeba výtvarně založenýho musí bejt svatostánkem plnym nekonečnýho blaha. Já zas takovej úchyl na Tima nejsem, nejradši mám od něj bezkonkurenčně Velkou rybu, která zas tak burtonovská neni, a pak teda Mrtvou nevěstu, ze který tam bylo pár kreseb a loutek. Ty loutky mě samozřejmě dostaly hodně, viděl sem ten film stokrát a bylo fakt cool je vidět na vlastní oči a zjistit, že sou vlastně o dost větší, než sem čekal. Hodně zajímavý jsou taky třeba nákresy opičích hlav do Planety opic, nebo fakt detailní náčrty některejch scén z Beetlejuice (hlavně ta, kde si Baldwin s Davisovou deformujou hlavy). Spoustu věcí jsem zas coby výtvarnej barbar neocenil a taky na tý rozsáhlý ploše fakt hodně bilo do očí, jak je Burtnova tvorba vlastně stejná jako třeba Glassova hudba - každou chvíli se v ní opakuje ten jeden identickej motiv, kterým je autor posedlej. Což samozřejmě nemusí vadit, ale mě už ta samá bílá headka s vykulenýma očima na po stý nebaví.